Kakusho
this site the web

Recent Photos

image
image
image

Curry Pan Kuroshitsuji recept





Protože mám oficiálně úspěšně po státnicích a teď se flákám, přemýšlím nad tím, že se konečně pustím do projektu, nad kterým jsem přemýšlela už dlouho (pravidelně nejvíc tehdy, když jsem se musela učit :D). Protože můj zájem o Asii obecně začal s Kuroshitsuji, hodlám se mu věnovat trošku víc. A protože Kuroshitsuji je dost solidně i o jídle, a řekněme si to upřímně, kdo nad tím neslintal?, chci se pustit do takového menšího Kuroshitsuji food projektu. Těžko říct, jak mi to půjde, každopádně přináším první recept, který jsem vyzkoušela a považuji ho za dost zdařilý :D
Protože už mám nějaké vařící skills, vařím dost často od oka a těmi recepty se moc neřídím. Většina receptů stejně chce trošku upravit, každému to chutná jinak, takže pravidelně ochutnávejte a nebojte se přidávat toho, čeho je potřeba.
Tenhle recept je trošku náročnější (hlavně ta těstová část, trvá to déle), přece jen je Sebby One Hell of a Butler :D. Osobně hodně doporučuji, pokud se necítíte na buns, zkusit alespoň to curry a udělat ho třeba s rýží. Je to docela jednoduchá rychlovka a chutná naprosto skvěle. Curry dělám pravidelně a tohle je jedno z těch nejlepších, co jsem kdy udělala a měla jsem problém to přestat ochutnávat... :D Můžete použít i jiné druhy zeleniny, improvizaci se meze nekladou (já třeba neměla houby, tak jsem je nepoužila).
Pokud jste vegetarián, nevěšte hlavu. Běžně vařím curry bez masa, takže maso se dá nahradit například více houbami, třeba i různých druhů, vývar vývarem zeleninovým. Pro získání umami doporučuju přidat trošku sójovky.

Ingredience těsto:

  • 2 a 1/4 hrnku hladké mouky
  • 1 lžička sušeného droždí
  • 3/4 hrnku vlažné vody
  • 3 lžičky cukru
  • 1 lžička soli
  • 1 rozkvedlané vejce

Ingredience curry:

  • 1 brambora, okroužlená
  • 2 velké mrkve
  • 10 hub
  • 1 velká cibule
  • 500 g masa 
  • 2 stroužky česneku
  • 2x2 cm zázvoru oloupaného
  • 1 lžíce kečupu nebo rajčatového protlaku
  • 1 hrnek vína na vaření (já používala čínské, ale je to asi jedno, normální jde taky)
  • 1 hrnek vývaru (byla jsem líná, takže voda s masoxem)
  • 1 hrnek vody
  • 3 čtverečky čokolády (ideálně nějaká víceprocentní nebo aspoň na vaření)
  • 2 čtverečky japonského curry 
nebo (protože japonské curry je u nás drahé a běžně si ho vařím sama from scratch)
  • 2 velké vrchovaté lžíce curry koření (ideálně nějakého lepšího, třeba i masaly nebo tak)
  • 2 lžíce kečupu
  • pepř
  • 1 lžíce solamylu nebo škrobu dobře rozmíchaná v trošce studené vody
  • většinou dávám i třeba trochu sójovky, ale tady to nebylo potřeba
  • podle chuti přidávám curry koření, pokud to není dostatečně husté, přidávám mix solamylu a vody, ale mělo by to stačit

Na obalování a smažení:

  • 2 vejce rozkvedlaná
  • panko/strouhanka
  • + olej na smažení

Recept:

Začneme těstem. Pokud máte pekárnu nebo nějaký stroj na těsto, dobře pro vás. Pokud ne, budete to bohužel muset dělat ručně. Do vlažné vody přidáme lžičku droždí (pokud je voda moc horká, droždí to zabije, takže pozor) a cukr. Pokud máte pekárnu nebo stroj, dovnitř nahážeme mouku, sůl, vejce a přelijeme to vodou s droždím a necháme vypracovat těsto. Pokud nemáte stroj, tohle všechno budete muset udělat ručně, prakticky se vše smíchá například v míse, voda se přilévá postupně. Vypracujete těsto. Pokud bude těsto moc lepivé, přidejte trošku mouky. Těsto se přikryjeme vlhkou utěrkou a na teplém místě se nechá tak na hodinu vykynout (pokud nemáte teplé místo, předehřejte troubu tak na 40°C, troubu vypněte a nechte těsto v ní). Já osobně jsem vše naházela do pekárny a těsto mi vykynulo i v ní.
Mezitím co těsto kyne, připravíme si ingredience na curry. Cibuli oloupeme a nakrájíme na tenké proužky. Mrkev, bramboru, houby a maso nakrájíme na větší kusy, cca. 2,5 cm x 2,5 cm. Na trošce oleje si ideálně ve velké wok pánvi osmažíme cibuli, až trošku změkne a změní barvu přidáme vylisovaný česnek a zázvor nakrájený na mikrokostičky. Následně přidáme maso a necháme chvíli restovat. Následně přidáme kečup/protlak, důkladně promícháme a přelijeme vodou, vínem a vývarem. Přivedeme k varu, přidáme zbývající zeleninu, přiklopíme a necháme vařit na mírnějším plameni, dokud se brambory neuvaří. Následně přidáme čokoládu a japonské curry kostky nebo curry koření a kečup, pepř, zamícháme, necháme chvíli povařit, ochutnáme, případně dochutíme podle potřeby. Osobně jsem to vůbec nesolila, nepřišlo mi to potřeba, ale uvidíte. Pokud jste nepoužívali japonské curry kostky a nebo i s nimi je vaše curry moc řídké, na závěr přilijte škrob pořádně rozmíchaný ve STUDENÉ vodě, dostatečně promíchejte a nechte tak minutu povařit, dokud curry nezhoustne. Curry budete dávat do panů (z japonštiny název dejme tomu pro chleba), takže nemůže být moc řídké. Necháme alespoň trošku vychladnout.
Mezitím těsto vykynulo. Na moukou značně posypaný vál vyklopíme těsto, které rozdělíme na (mně to vyšlo) 10 přibližně stejných dílů, velikost takový trošku větší golfový míček. Pozor, těsto nemůže být úplně řídké, pokud je moc řídké a lepkavé, špatně se to plní, takže je potřeba značně moučit, pokud se tak stane. Těsto poválíme v ruce a vytvoříme z něj hezkou kouli, kterou následně přetvoříme na placičku, průměr cca. 10 cm. Na prostředek placičky dáme směs curry, já dávala tak 1-2 lžíce, záleží, jak jste schopní v plnění, vyzkoušíte první a uvidíte. Z placičky následně vytvoříme takový knedlíček, který zavíráme asi stejně jako koláče, knedlíčky jak už čínské dim sum nebo ty české s povidlím nebo třeba uzeným. Prostě nějak, aby curry nevytíkalo ven, nikde nebyla žádná díra a "knedlík" byl pevně uzavřen. Náš pan pak následně obalíme stejně jako řízek, nejdříve ve vejci a pak v panko/strouhance. Já osobně jsem je ještě chvíli nechala odpočívat na válu, ale asi to není potřeba. 
Do hrnce nalejeme olej a necháme ho rozpálit na smažící teplotu (hodíte snítko např. strouhanky a pokud se hned začne smažit, je olej dostatečně rozpálen). Do oleje dáváme naše obalené pany, které necháme smažit z jedné a následně druhé strany. Olej by neměl být moc horký, aby se stihlo těsto dostatečně usmažit, na druhou stranu můj byl na začátku málo horký a trvalo to zbytečně dlouho. Uvidíte podle první várky a pak případně uberete nebo přidáte plamene. 
Curry pany je dobré podávat ještě horké, ale pozor, pálí! Já osobně snědla jeden a byla jsem plná, ale myslím, že normální člověk sní aspoň 2. U nás se po nich zaprášilo, takže nevím, jak chutnají studené :D
Zbylo mi poměrně dost curry, které jsem pak zamrazila a nechala na horší časy. Jak už jsem říkala, samotné curry je skvělé s rýží.
Kde jsem čerpala: https://www.youtube.com/watch?v=mzCIjohhwXQ&t=84s


Budu ráda za jakýkoliv feedback případně máte něco, co jste v Kuro našli a ještě jste si netroufli to zkusit uvařit?
A co bude příště? Možná že tohle:


Potřebné skills na dating v Holandsku


  • Zvládat řídit kolo jednou zmrzlou rukou.
  • Umět anglicky aneb mám neustálou potřebu když o něm mluvím začínat větu slovem She...
  • Když se řekne "Go for a walk" znamená to, že si s sebou máte vzít kolo.
  • Umět odolávat zimě - když ani zimní kabát nestačí, protože se dvě hodiny válíte v trávě na louce když je asi tak 7°C...
  • Odolávat mega větru - když si užíváte "léta", v klídku si jíte oběd u jezera, naprostá idylka, a najednou nejen že vám přiletí víko od krabice s jídlem na stehno, ale málem to odnese i litrovou flašku. WTF tady ten větr???
  • Najít si čas - dating dohromady se zkouškovým (které je tady prakticky pořád) není ideální kombinace.

Přidávám vtipný zážitek ze života. Když se díváte na moc doram a říkáte si, že se nebudete oblíkat moc teple protože holky se většinou mají oblíct spíš míň než víc. Ve výsledku váš boyfriend klepe kosu a vy jste naprosto v pohodě, protože jste z domu zvyklí na krásných -17....

Když přijdete na to, že váš spolubydlící je asi upír...

Takže jsem už druhý týden v jiné zemi a to v Holandsku, konkrétně v Groningenu.


Po všech těch kecech kolem toho jak tam budu pořád zhulená a všech těch obav ostatních, že mě přepadnou emigranti a nebo že dostanu od někoho AIDS, se mi pořád nic nestalo. Emigranta jsem nepotkala ani jednoho, trávu jsem ještě taky nezačala hulit.
Začneme naším ubytováním. Měli jsme opravdu velké štěstí, že jsme nějaké slušné ubytování vůbec sehnaly. A dokonce jsme sehnaly i velice (na zdejší poměry) levné ubytování. Má to ale jeden háček. Je to pět kiláků od centra. Po prvních dvou dnech šlapání do města mě nehorázně bolely nohy. + jsme byly asi jediné, co tam chodily pěšky. Tady se pěšky nechodí. A taky je tu větší pravděpodobnost, že potkáte kolonu kol, než aut. Máme takový pocit, že se tu lidi rodí s kolem nebo já nevím. Potkala jsem borku, co jela na kole a u toho si v klídku psala smsku. Běžně mě tu předjíždí 70 letý babičky :D Takže po dvou dnech jsme si za pomocí našeho velice hodného buddyho sehnaly kola a to poměrně levná kola. Prostě máme štěstí :D. Bába mi mého buddyho zabavila a já si "bohužel" celou dobu povídala s Korejkou, která studuje stejný obor. Takže jsme pořešily moje závislosti, Infinity challenge a taky že se teď v Koreji předhánějí v tom, kdo vymyslí zajímavější příchuť soju.
Můj buddy a nová kamarádka:D

Tím jsem vytvořila první přátelství s Asiaty a spustila se vlna dalších. Protože hned snad další den se Bába seznámila tak se 4 Asiatkami a pak následně na jakýmsi ceremoniálu jsme se seznámily tak s dalšími 6. K tomu se pak přidali jejich kamarádi a lidi, co jsem potkala na ESN introduction weeku a teď mi přijde, že už znám snad celou Asii XD. Ale rozhodně si nestěžuju XD. Nepotkala jsem tu ale žádného Japonce. I když možná tu jsou, jen se bojí mluvit.
 S úžasnými kamarádkami z Hon Kongu, Micky a Angelou :D


Z pařby s ESN :D

Jezdění na kole sice nejprve vypadalo jako největší flákačka. Přece jen je to tu poměrně ploché, když to srovnám s naší malou dědinkou, není tu ani čtvrtinový kopec, co máme hned u baráku. Jenže když začne foukat, není to žádná sranda. A ono tu fouká prakticky pořád. Takže si můžete šlapat jak chcete, ale když se vítr rozhodne, že se nepohnete z místa, tak se prostě nepohnete. A taky pravidelně prší, když musím jet ze školy. Včera jsem si říkala, že to počasí přechytračím a vzala jsem si svůj pršiplášť. Jenže jsem to trochu nevychytala s legínama, který totálně nasákly a já je následně na sobě sušila celý 2 hodiny přednášky a klepala kosu... To musím ještě nějak vyřešit :D
První týden jsme se neustále ztrácely. Naše sousedství je prostě bludiště. Zjistila jsem, že mi jde líp najít cestu potmě v noci než ve dne. Poprvé jsme se neztratily, když jsem řekla, že kašlem na mapu a půjdeme "za srdcem". A ono to fungovalo. Takže teď to tak praktikujeme a relativně to funguje. Každopádně včera jsem jela do školy a my prostě musíme mít 5 budov a já musím mít 2 předměty úplně někde v háji, protože proč ne. Úspěšně jsem dojela tam kam jsem podle google maps měla, jenže pak nastal problém. Nemohla jsem najít tu budovu. Protože tam samozřejmě bylo asi 10 školních budov + mega školní koleje... Takže v super dešti jsem to zase další půl hodinu hledala :D




Škola



Bydlíme s Bábou v jednom pokoji, v patře pod náma bydlí 2 kluci. Oba dva pracují a jsou relativně místní. Jeden je dost divný, moc s námi nemluví a je prostě divný. Ten druhý je super. Vtipné bylo, že o něm nám paní domácí řekla, že je dost tichý. Jenže jsme zjistily, že není tichý, jen se nebaví s tím druhým, protože si o něm myslí to stejné, co my - že je divný. Takže jsme si s ním 2x povídaly tak do jedné do rána o všem možném a nemožném :D (a taky jsme prodrbaly toho druhýho). Včera jsme tak ale večer přemýšlely a říkám "Hele ale já jsem ho ještě neviděla si tady prát... To je divný. Taky jsem ho neviděla doma jest... Hmm já jsem na to přišla, nepere si, nejí, vypadá na 15 a je mu ve skutečnosti 27, on je to upír!!!" Takže tak. Teď je týden na služební cestě a my tu s tím druhým umíráme... Už aby byl zpátky :D
A na závěr krávy, kerý si chceme koupit :D Já chcu tu u tyče :D

Začátky mé posedlosti Arashi


Pár lidí se mě ptalo, jak jsem se k Arashi dostala. A já nějak přišla na to, že to vlastně nemám nikde napsané. A protože se znám, brzo to zapomenu, takže jsem se rozhodla si to někam sepsat.

Tak jsem si naivně myslela, že už máme vyřešený ubytování...


Je pravda, že jsem si nepředstavovala, že Erasmus bude procházka růžovou zahradou. I když na druhou stranu jsem si to nepředstavovala vůbec. Když jsem totiž dávala přihlášku, vůbec jsem nepočítala s tím, že mě vezmou. A když mě vzali, tak jsem ani nevěděla, jestli určitě pojedu. Docela jsem doufala, že mě tentokrát vezmou na psychologii, ale opět se tak nestalo. A tak se Erasmus stal lodí, která mě dělila od hladiny deprese.

Že bych znovu začala psát?

Tak jsme se tak bavila s blogerkami, se kterými to všechno začalo, že je hrůza, jak už nejsme schopné blogovat. A že by bylo moc hezké dát tu původní komunitu zase dohromady, psát si komentáře ke článkům, řešit fandomy a tak. A že by to chtělo zase rozjet.

Už uběhly dva týdny a já se k tomu pořád nějak neměla. A jak už to tak u mě bývá, chce se mi jen tehdy, když mám hodně práce do školy, což je... zrovna teď XD měla by psát ročníkovku a pomalu hledat materiály na předtermíny, nemluvě o učení.

Dango recept

Zřejmě se mi vrací alergie na mléko. Proto jsem v poslední době velice šťastná, když narazím na recept, který tuhle surovinu neobsahuje. Naštěstí většina japonských receptů tohle splňuje. Navíc tohle se hodí i pro bezlepkáře, pokud se nemýlím. Navíc recept obsahuje pouze tři suroviny.
 

W3C Validations

-